Anička

Lektorka Romana

Příběh Aničky se pro mě začal psát, když jsem s bušícím srdcem odpovídala na mail od Malé jógy. V tu chvíli jsem cítila, že konečně můžu být užitečná, ale zároveň jsem měla velký před celou situací velký respekt a zodpovědnost.

Dlouho jsme se s rodinou domlouvaly, protože Aničky léčba byla náročná. Když jsme začaly, byl to velmi zvláštní a nový pocit. Tři malé ségry a skvělá máma a táta… Nečekaná nemoc, nečekaná nová situace. Prodlevy mezi jednotlivými lekcemi v první sérii byly dlouhé, léčba pokračovala a vrcholila. Anička byla a je statečná. Postupně začala sílit a měla větší chuť do života i do cvičení, ve kterém ji pomáhaly a podporovaly sestry. Snažila jsem se Aničku vnímat jakoby byla zdravá, lítost nebyla v tuto chvíli posilou. Chápala jsem ale, když se jí nechtělo. Společně jsme si hodně hrály a blbly.

V září už Anička zvládla i nástup do první třídy. Ve společném cvičení jsme nadále pokračovaly. Jak se blížil konec druhé série, začalo mi docházet, jak moc mi budou holky chybět. V ten moment mi maminka navrhla, že by byla ráda, abych ve cvičení s Aničkou pokračovala. Díky setkávání jedou za 14 dní jsem děvčata úplně neztratila a vídáme se dál.