Vítek

7 let, akutní lymfoblastická leukémie

Maminka Karolína:

Poprvé jsme se o vznikajícím projektu Malá jóga dozvěděli od kamarádky, jógové cvičitelky Emy Rybářové v listopadu 2015. V té době měl Vítek za sebou víc než polovinu intenzívní léčby leukémie. Přes Vánoce Vítek následkem léčby přestal chodit, a tak to trvalo několik týdnů, než se začal postupně dávat do pořádku. V dubnu jsme navštívili rehabilitační lékařku v Motole Anetu Královou, aby mohl být Vítek do projektu oficiálně zařazen. Žijeme v Jižních Čechách, a tak jsme se s paní doktorkou předtím nesetkali. Myslím, že jsme byli jedna z prvních mimopražských rodin, které byly do projektu zapojeny.

Vítek s Emou začal cvičit v květnu. Přijížděla k nám domů 1× nebo 2× týdně až do prázdnin a vždy měla pro Vítka připravenou úžasnou lekci plnou zábavy, do které dokázala „nacpat“ všechny aktivity, které potřebovala. A tak Vítka lekce nakonec vždy bavila, užil si ji, smál se při ní, i když před ní neměl třeba do cvičení nebo do nějaké návštěvy vůbec žádnou chuť. Za ty Emy krásně připravené lekce jsem opravdu vděčná – přinesly do Vítkových všedních dní vždy závan něčeho nového, svěžího, neznámého, neotřelého. Takové zpestření v jeho životě, kde v ten čas moc pestrosti nebylo. Poslední lekce Malé jógy proběhla v září, to si Vítek s Emou zacvičili na terase našeho domu v záři podzimního slunce. Od počátku, kdy k nám Ema jezdí, cvičím samozřejmě s Vítkem i já, téměř každý den. Máme jógové karty, ke kterým se rádi vracíme. Karty i cvičení si velmi oblíbila i Vítkova malá sestra Emilka – na rozdíl od nejstaršího bráchy Vojty, takže vždycky, když cvičíme, přidává se k nám, všechno okoukala, a když vyndáme karty, připravuje nám, podle kterých máme cvičit.

Lektorka Ema:

Karolína je úžasná maminka, která se snaží vše dělat správně a důkladně, pečuje o děti i domácnost s velkou láskou. Navíc děti jsou priorita číslo jedna. O to více člověka pak šokují špatné zprávy o zdravotním stavu milovaných dětiček. Ke Kubíkům jsem jezdila a jezdím dál ráda, za Vítkem. Vítek je mé jógové sluníčko, vymysleli jsme si i vlastní pozdrav Slunci. Vítek se občas dokonce promění v hvězdičku anebo nějaké zábavné jógové zvířátko či věc. I když před rokem byl jeho zdravotní stav ještě velmi vážný, k dnešku je z něj krásný školák, s bohatýma kudrlinama, který opět drží záda i hlavu vzhůru, pohybuje se zdatně a radostně mezi dětmi a když to je možné, žádná lumpárna mu neunikne. Jógování s ním je pro mě veliká zkušenost. Program svastha jógové terapie mne učil hledět na nemoci a handicapy lidí s velkou láskou a nadhledem a díky jógové filosofii mám při návštěvách u Kubíků vždy odstup od problému i nadhled. Ale ve skutečnosti je pro mne Vítek obrovskou srdeční záležitostí a za možnost práce s ním velmi děkuji. Raduji se z každé další možné návštěvy. Pamatuji si, jak jsme jednou cvičili spolu, když byl doma táta. Vítkovi moc záleželo na tom, aby si jeho snažení všímal. A jeho táta měl slzy v očích, všimla jsem si toho. Vítek je prostě báječný kluk s velkou vůlí do života. Přeji mu, aby překonal to vše – snad i to nepřekonatelné! Věřím, že Malá Jóga má před sebou ještě velkou budoucnost.